Reklama
 
Blog | Jan Koupil

Kořeny maturitního běsu

Mluví o tom leckdo, píšou o tom všechny deníky, týdeníky i měsíčníky (Respekt nevyjímaje), dějepisec a senátor Jiří Růžička podává ústavní stížnost. Státní maturita z matematiky bude celonárodní katastrofou, připraví mladé lidi o přístup ke vzdělání. Pane jo.

Nechtějte po mně, abych rozhodoval, jestli má nebo nemá státní maturita z matematiky být zavedena, nevím to. Vím ale, že když na nižším gymnáziu kolegové v kvartě (devítce) zkoušeli testy státní maturity, tak i když ty děti netušily, co je logaritmus, exponenciela a jánevímco, přesto jen na rovnicích a výrazech nasbíraly dost bodů na to, aby „prolezly.“ Tak že by to se čtyřmi roky matematiky navíc nedokázali ani jejich slabší vrstevníci?

Ano, problém bude někde jinde. Já ho vidím ve dvou faktorech

  1. Postoj společnosti – pokud se „celebrity“ chlubí tím, že „Z matematiky já propadal a koukněte, kde jsem a jak se mám…“, asi to postoj k předmětu moc nevyřeší
  2. Kdo, co a jak učí – bohužel až příliš často je matematika „věc, která je, a vy se ji musíte naučit.“

Zatímco s prvním problémem asi mnoho neuděláme, ten druhý by se dal ovlivnit. Kdo si ale myslí, že klíčem jsou pedagogické fakulty, ten je podle mně na omylu (A kdo si myslí, že je změní zvenčí, třeba ministerkým výnosem, ten je úplně vedle). Klíčem jsou zajímaví lidé, na školách všech úrovní.

Vzpomeňte si na předmět, který vás ve škole bavil, ať už se mu jako oboru v práci věnujete nebo ne. Zkuste vzpomenout na jeho učitele. Téměř určitě zjistíte, že – chvíle přemýšlení – ho to učení a práce se třídou musely těšit. Učitel nemusí být arbitrem všech znalostí. Když se dětem přiznáte, že zdaleka nevíte vše, ale znáte cestu, kterou spolu můžeme svět objevovat, vezmou vás. Když je zapojíte do toho, aby zprostředkovávali ostatním, v čem jsou sami dobří, rozvíjí to je i ostatní. Co vám ale neodpustí, je, když vás učení nebaví. Je nebude bavit taky.

Když na Matfyzu dělali před lety velký dotazníkový výzkum o tom, jak se v České kotlině učí fyzika, a jak se pozná dobrý učitel fyziky, zjistili, že je tu jediný společný jmenovatel – ano, hádáte správně – je to tak, že všechny nalezené exempláře výskytu dobrých učitelů fyziky ta práce prostě baví.

Jestli chceme děti, které se ve škole dobře učí, potřebujeme tam mít učitele, které baví jejich práce. To je dost radikální myšlenka: Tvrdím, že součástí vzdělávací politiky státu by měla být péče o to, aby učitel byl spokojený a motivovaný a bez toho to nepůjde. Co se s tím dá dělat? Inu, pár věcí by tu bylo.

Za prvé: Peníze jsou až v první řadě. Je realitou, že vždycky, když se mluví o platech učitelů, ozve se „A co by chtěli? Mají dva měsíce prázdnin, chodí domů ve dvě odpoledne a vůbec.“ Nebudu tyhle názory rozporovat i když to umím. Jen říkám, že realita je taková, že ani s takovými benefity už skoro nikdo nechce jít učit. Mé bývalé gymnázium potřebuje pro příští rok člověka s kvalifikací z oborů M/F/I. A co myslíte, může ho sehnat? Tu práci prostě za nabízené peníze jen málokdo chce jít  studovat, natož dělat. Klíčem, bez kterého to nerozmotáme, je udělat z učitelství lukrativní profesi a mít na trhu přetlak učitelů, mezi kterými si školy můžou vybírat. (Z říše bláznovských snů: Představte si, že by teprve lidé, kteří ve svém oboru opravdu excelují, dostali i právo jít ho také učit, za podmínek o něco výhodnějších.)

Za druhé: Svoboda učitele. Chcete, aby učitel učil dobře? Dejte mu šanci učit podle sebe. Dnes jsme tak sešněrovaní RVP, takřka nezměnitelným ŠVP a nesmyslným inspektorským hnidopišením po vyplněných KK (čti: klíčových kompetencích) MPV (mezipředmětových vztazích), PT (průřezových tématech) a OVP (ostatních vykazovatelných pitomostech), že je skoro nemožné obrátit kurz a vyzkoušet ve své třídě dělat něco jinak, veseleji. Tedy ono to jde, ale musíte do třídnice psát to, co chce číst inspektor, a dělat něco jiného, čemu věříte, že má smysl. Jak jsem pochopil, dělá to tak čím dál víc učitelů (Pamatujete na Básníky? „Tak si vycucáme z prstu ten průměr…“).

Za třetí: Podpora a profesní vzdělávání učitelů. Chceme, aby se učitelé zlepšovali? Dejme jim k tomu prostor – Pokud jim ubereme z vyučovací povinnosti a místo toho přidáme stejně honorovaný prostor na průběžné profesní vzdělávání, výsledky na sebe nechají čekat možná dekádu, ale také budou dlouhodobé. Ale stát se musí odvážit přenechat ředitelům pravomoc v rozhodování o tom, co má a nemá smysl. Dejte řediteli volnou ruku v tom, jestli nechá učitele, aby se věnoval samostudiu, šel do pedagogického centra na setkání kolegů, nebo vyjel na komerční, ovšem státem neakreditované školení. A nenuťte učitele, aby to dělal nad rámec vyučovacích povinností.

A za čtvrté (but not least): Konec nezničitelnosti učitele. Pokud přijmete kantora na dobu neurčitou, nezbavíte se ho, dokud nezačne pít nebo chodit do práce pozdě. Ponižuje děti? Léčí si komplexy? Hodiny stojí za houby? Nic z toho není právní důvod k propuštění, dokud jsou kolonky ve třídnici správně. Zkusíte mu sáhnout na osobní ohodnocení? V běžné státní škole se jedná o částku do 500,- Kč. V dnešní situaci, kdy je škola ráda, že vůbec nějaké kvalifikované učitele má, je to asi jedno, ale mluvíme teď o tom, jak zařídit školu dobrou. Představte si, jak by se asi věci změnily, kdyby člověk jednou za pár, třeba pět nebo sedm let, procházel konkurzem a na jeho místo by se (díky lukrativitě profese) tlačila spousta dalších. Kantor by předkládal své portfolio, mluvil o tom, jakých dosáhl úspěchů se žáky, co vyrobil v kabinetě za pomůcky a materiály, jaké má plány do budoucna, jak se podílí na životě školy, co dělají jeho úspěšní studenti (už jen to, že udržuje kontakty a má zpětnou vazbu, co mělo a nemělo smysl, je velmi cenná věc). A ředitel by volil mezi mladými, ale nezkušenými, a staršími, s trochou rutiny a menší kreativitou, ale se zkušeností a úspěchy za zády.

Je tohle recept na lepší úroveň matematiky, či spíš obecně na dobrou školu? Určitě ne úplný nebo zaručený, ale mám pocit, že alespoň bez některých bodů to nepůjde. A mám taky pocit, že proto to nepůjde vůbec, protože: „Zaplatit učitele tak, aby jich byl přetlak? To bychom někomu (voliči) ty peníze museli vzít!“ Nebude-li peněz, nebude dost učitelů, a tím ten zbytek nápadů je jen … zbytek. Tak radši necháme věci pěkně v tichu hnít tak, jak jsou, a tu maturitu budeme tak dlouho odkládat, než to samo vyhnije úplně. Koneckonců, jako montovna fungujeme dobře, ne? A kvalitní lidé, kteří by chtěli dobře učit matematiku, ať jdou třeba do Anglie.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama