Reklama
 
Blog | Jan Koupil

Co může být v kapitalizmu zadarmo

Nějaká, a vůbec se mne neptejte jaká, ekonomická škola tvrdí, že žádná služba nemůže být poskytována zadarmo, a pokud tomu tak je, pak nutně dochází k nezdravému pokřivení trhu. Jinde se zase dozvíte, že v Americe funguje kapitalizmus v mnohem čistší formě, než kde jinde na světě. Důsledky si každý domyslí, ale navzdory tomu jsem narazil na několik věcí pro nás Čechy (bohužel) víceméně nepředstavitelných, které jsou tam zdarma.

Na prvním místě vidím vodu v restauraci. To je věc, o které se tady v české kotlině sice občas píše, ale nejčastěji jako o obávané pohromě, která by místní restauratéry zlikvidovala. Schválně si zkuste někde objednat k jídlu „jen vodu a skleničky“ (pro umocnění zážitku doporučuji učinit tak v Praze). Ještě tak džus s vodou, a i tam vám často řeknou (či spíš neřeknou, ale naúčtují), že voda bude z lahvičky za cca 30,- nebo 40,-. A jak je to v kolébce kapitalizmu? Byl jsem za ty dva měsíce ve spoustě restaurací ve všech čtyřech městech, která jsem navštívil (Minneapolis, Portland, Eugene, San Francisco) a pravda, nebyl jsem v žádné hogo-fogo restauraci, ale také ne v žádných pajzlech. Bez výjimky všechna normální místa, kde pořídíte lunch nebo dinner, vám buď automaticky nabízí džbán s vodou a skleničky (či spíš plastičky), nebo je  v nich místo, kde se filtrovanou vodovodou obsloužíte sami. A hustota restaurací je tam přitom několikanásobně vyšší, než u nás a vůbec se nezdá, že by někdo krachoval. Zato to možná ale vede k tomu, že lidé platí za jídlo skutečnou cenu a navíc mohou žít aspoň v tomhle bodě o malý chloupek zdravěji, protože „pít se má“.

Voda není k dispozici jen v restauraci, ale skoro kdekoliv. Prakticky všude, kde se předpokládá vyšší počet lidí, obzvlášť turistů, se vyskytují „drinking fountains“ – pítka určená k tomu, aby kolemjdoucí jen uhasil žízeň nebo si naplnil lahev. Nachází se nejen na letištích, ale také na chodbách univerzit, na náměstích, v parcích, vestibulech metra, prostě prakticky všude. Jednu fontánku jsem našel i na ostrově Alcatraz, kde bych veřejnou vodovodní síť asi tak úplně nepředpokládal. U nás je Praha v tomhle bodě určitě dál než zbytek země, rozhodně ale i v Praze je úkol „uhasit žízeň“ mnohem náročnější (přinejmenším finančně) než kdekoliv v Americe, kde jsem pobýval. Možná jsem jen paranoidní, ale mám pocit, že záměr vybudovat poměrně hustou síť fontánek u nás by vyvolal bouři nevole nejen jako tzv. mrhání veřejnými penězi, ale také jako nekalá konkurence restauracím a kioskům, které by jistě zašly na úbytě. (Paralela by tu byla, pokud si vzpomenete na „Internet pro Pražany“ – například zde – a hysterický nářek ohledně toho, jak město za peníze daňových poplatníků nekale vytlačí skutečné podnikatele – providery. Mimochodem, na řadě míst v USA, například kolem zastávek tramvaje v Minneapolis, se můžete zdarma připojit po WiFi na web a byznys stále žije a to docela dobře.)

Velmi blízko veřejné vodě jsou, snad to nikoho nepobouří, veřejné toalety. Možná jen špatně vidím, ale přijde mi, že „vykonat potřebu“ bývá u nás dost veliký problém. V restauraci abyste si nejprve dali kafe, když si u nich chcete „dojít“, na benzince je „klíč u obsluhy“, na nádražích se stále ještě setkáte s institutem hajzlbáby, přičemž úroveň služeb se stoprocentní jistotou neodpovídá zaplacené ceně, i kdyby to byla jen jedna česká koruna. Jedinou záchranou jsou tak velká nákupní centra a to si ještě i v nich občas musíte koupit žeton či lístek, který kabinka spolkne. (Z toho důvodu mám já rád univerzity: nikdo vás nevyhodí a toalety jsou obvykle na první chodbě a v dobrém stavu). Za louží mi přišla síť záchodků mnohem hustší. Public restrooms najdete skoro tak často jako ty drinking fountains, odkazují k nim cedulky a mapy z infocenter, a všude, kde jsem je viděl, jsou zdarma. Vrtalo mi hlavou, jak je možné to vše udržovat v chodu vzhledem k poměrně vysokému počtu bezdomovců v amerických ulicích a napadá mě jediné – městům přijde lepší/levnější řešit údržbu znečištěných toalet než údržbu stejným způsobem použitých veřejných prostranství s mnohem větší plochou.

Za všechno tohle samozřejmě někdo musí platit, ale předpokládám, že si ten někdo (město, restaurace,…) spočítal, že se mu vyplatí vytvořit pro návštěvníka příjemné místo a zanechat v něm dojem, že se sem má cenu vracet. Moc bych si přál, aby některé z těchhle zvyků přeskočily i k nám, ale zkušenost mi říká, že není třeba hýřit optimizmem.

Reklama