Reklama
 
Blog | Jan Koupil

Ono to musí bavit taky učitele…

… aneb malá revize RVP: informatika bude všude, kam se podíváš. A basta!

Je to už pár týdnů, co učitelskou a tak trochu i laickou veřejnost zasáhlo (vzrušilo, pobouřilo … vyberte si) oznámení tzv. malé revize RVP jejímž cílem je významně větší implementace informatiky/počítačového myšlení/technologií do školního kurikula (to je to, čemu se říká osnovy, i když už řadu let žádné osnovy nemáme). Posun je dobře vyargumentovaný – počítače za poslední cca 3 dekády zaujaly v našich životech tak obrovskou roli, že se to někde ve škole projevit musí. Celá ta revize byla zevnitř velice dobře připravená, myšlená a vymyšlená, co do myšlenek a technologií IVT – však nad ní hodně informatických mozků strávilo spoustu času. Jedním z klíčových momentů, alespoň jak já to chápu, je učit technologie v kontextu, nemít samostatný Word někde v informatice, ale propojit ho s psaním textu v jazyce, nebo třeba neučit samostatný grafický editor jen tak, ale spojit ho s výtvarkou. Zní to skvěle, co chtít víc, ne?

Bohužel, celá revize byla naprosto a totálně pokažená, nejen implementací v jiných předmětech, ale také pokud jde o komunikaci – a právě princip integrace do předmětů tomu přispívá měrou vrchovatou. Proč si to myslím?

Když jsem učil na gymnáziu, vyhovovalo mi jako fyzikáři, že jsem organicky při laborkách naučil i ten Excel – a strašně rychle se děti naučily neuvěřitelnou spoustu věcí, protože to v tu chvíli bylo potřeba. Pevné odkazy, „roztahování vzorců“, grafy, typy grafů, formátování bodů, statistiky, regrese, … a mohl bych pokračovat. Vyhovovalo mi to a učilo se mi to dobře protože k tomu mám blízko. Taky jsme měřili zvuk a rovnou ho nahrávali, zpracovávali protokoly atd. atd. Když od nás chtěli informatici data, aby je mohli zpracovávat, nefungovalo jim to v „jejich“ hodinách nikdy tak dobře. Myslím, že jsme to jako fyzikáři dělali organicky přesně v duchu téhle revize. Jenže, jak si povzdechl v jedné diskuzi jiný kolega:

Když navrhuji u nás třeba těm učitelům výtvarky, aby přijali za svůj a přizpůsobili si dosavadní půlroční kurz počítačové grafiky, tak s tím problém mají, a velký.

Tady je zakopaný pes. To je to, nač my počítači políbení zapomínáme nebo nechápeme. Ano, mají s tím problém. Nemají k tomu vztah. Nebaví je to. Nešli svůj obor studovat proto, aby kreslili na počítači. A problém je, že když jim něco nařídíme, nebudou to dělat dobře, protože se v tom necítí dobře. Ono se pořád mluví o tom, že škola má žáka bavit, aktivovat, měl by cítit smysl a chuť pracovat. Jenže, a na to se zapomíná, nebo se o tom záměrně nemluví, ono to ve škole ještě víc musí bavit učitele. Učitel není doplňovač zboží ani montér, kde to asi bude víceméně jedno. Jestli ho to baví, to se na kvalitě kantorovy práce pozná strašně moc. Když před časem dělali na MFF UK veliký a velmi dobře statisticky podložený výzkum na to, jaké jsou typické znaky dobrého učitele fyziky, zjistili, že existuje právě jen ten jediný univerzální společný jmenovatel: Dobrého fyzikáře baví jeho práce. Dovolil bych si nevěděcky bez dat tento fakt zobecnit i na ostatní kolegy nefyzikáře – nejdůležitější je u učitele radost z práce a nadšení, metody, techniky, postupy, psychologické poučky, učebnice a kdovíco ještě, to všechno je až daleko vzadu.

Když teď učitelům nařídíme, že mají dělat věci jinak, než považují za zajímavé nebo užitečné, nejspíš uposlechnou. Budou to asi dělat nějak „nově“, ale nebudou to dělat dobře. A ne proto, že by nechtěli, ale proto, že nemůžou. A ne, říct „Když tě to nebaví, běž!“, není řešení, učitelů začalo být málo a situace se rychle zhoršuje.

Někdy mám dokonce trochu pocit, že kolegové, kteří, třeba ve Facebookových skupinách, revizi RVP propagují a obhajují, jsou trošku – tak jako mezi řádky – škodolibí nebo potměšilí. Jako by říkali „Vidíte, a teď to budete muset dělat vy občankáři a češtináři“. Možná, že jim to jen podsouvám, ale pokud ne, je to medvědí služba. Ze všeho nejvíc potřebujeme, aby učitelé učili děti rádi. Naši vnitřně ne tak informatičtí kolegové, ať už češtináři, výtvarkáři a dějepisci nebo třeba jen jinak založení matematici či chemici, opravdu nepotřebují nařízení „tohle se bude dělat“ ani školení na „jak se to dělá“, ale mají-li zapojovat technologie a jejich výuku do svých hodin v duchu revize RVP, mnohem víc potřebují zážitek „Je boží tohle dělat, to chci s dětmi zažít“. Jde ale o to, aby to bylo „boží“ z jejich pohledu, ne to, co přijde „boží“ nám, kteří význam IT vnímáme a výuku bez technologií si ani moc představit nedokážeme.

Nalezení těch míst, kde jsou technologie ku prospěchu věci a je radost je do výuky zapojovat i pro neinformatiky, a následná „IVT evangelizace“, to je podle mne zdaleka největší úkol, který před sebou informatici mají, pokud chtějí, aby malá revize RVP byla úspěšná.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama