… aneb o správě metropole perníku a urbanizmu vůbec.
Možná to znáte, možná ne, večer je jeden velký rituál – vyčistit oběma raubířům zuby, osprchovat, namazat, zapyžamovat, přečíst pohádku, zazpívat každému jednu písničku. A pak nastavne chvíle, kdy se chce mrňousek přimáčknout – někdy padám únavou na ústa já a co se děje dál, to nevím, až někdy kolem půlnoci mě žena přesadí do vlastní postele, někdy padne úplně stejně únavou protistrana, ale zrovna dneska nenastalo ani jedno. A tak místo toho přišel tenhle dialog.
„Tati, nad městem a tím, co je venku, vládne starosta?“
„Víš, starostu máme k tomu, aby dobře spravoval město a rozhodoval, jak se mají nejlépe řešit problémy, co se má postavit a vůbec udělat, aby se lidem ve městě žilo dobře,“ říkám a uvědomuju si, že mluvím spíš o zbožném přání než o realitě.
„Aha, a vládne?“ opakuje se dotaz. To dítě by mohlo v pěti letech dělat novináře.
„Takhle se to říct nedá. Dřív vládl zemi král a městu starosta, ale dneska ani starosta nemůže poručit, aby ostatní dělali to, co chce, když jde o nějakou hloupost nebo o něco špatného.“ Snažím se zapomenout na rusofilního muže v čele našeho města, jehož obličej bylo před volbami vidět současně jako muže číslo jedna, který ví, že Ano, nám bude líp, i jako muže číslo asi tři strany modrého ptáka. Usilovně nemyslím na to, že město ruší veřejné soutěže, kde může, a zadává další a další vize místo toho, aby něco dělalo tam, kde by mělo. Přece nebudu tomu klučinovi kazit ideály už teď.
Z hlasu je cítit lehké zklamání, asi by si přál vědět, že tomu někdo fakt šéfuje. Ale hned je tu další otázka.
„A tati, starosta bydlí v nejvyšším patře paneláku?“
„Ne, někde má určitě pěkný domeček a bydlí tam.“ Tak mě napadá, zdalipak náš starosta vůbec bydlí na katastru města? Kdoví.
„Ale tati, to by přece mohl někdo bydlet nad ním!“
