Šlo to rychleji, než jsem čekal. Rozhodně rychleji, než opačný proces – ten začal … kde vlastně? Po maturitě, nebo už v mateřince? Ale spral to ďas, i ten poslední stupeň, těch zkoušek, praxí a vůbec, pár let to sežralo (u mě tedy dvakrát tolik, protože mi z nějakého ne úplně jasného důvodu nestačil titul jeden).
Rok jsem tu práci dělal při škole, pak šest let naplno a ještě na víc. Snad dokonce ani ne úplně špatně, když posoudím známé reakce objektů mého působení. A že mě to po čertech bavilo.
To je pryč – a teď? Odevzdáte klíče, knihy, předáte připravené podepsané lejstro a je to. Dá se to sfouknout za dvě hodiny.
Takže když teď už nejsem učitel, co vlastně jsem?
…
…
…
Mám to: Expert na vzdělávání!
