Ono to totiž u pohádek je takové nějaké vachrlaté, radši nepřemýšlet, koneckonců už Jan Vodňanský kdysi odhalil pod barvotiskovým povrchem pohádky o Sněhurce mýthus o vzniku skupinového manželství, ale nemusím jít tak daleko. Většinou to s těmi pohádkami jde, je to jen o tom, že se jeden nemá toulat lesem sám, věřit cizím vlkům, medvědům a tak … ale objevila se nám v knížce tahle speciální pohádka. Jako dítě jsem ji neměl rád, nevím proč, ale nelíbila se mi. Našim klukům se ale líbily obrázky, inu proč ne, ale to vyznění – pojďte to vzít se mnou:
Může se ti stát, že se octneš v rodině, kde budeš vypadat trochu jinak, než ostatní. Maminka tě sice bude mít stejně ráda jako sourozence, ale všichni ostatní kolem to poznají a dají ti to sežrat. Můžeš zdrhnout a toulat se, ale protože vypadáš divně, žádná výhra to není, je to spíš horší. Teprve, až se dostaneš tam, kde všichni vypadají jako ty, bude ti dobře.
Není to s tím ošklivým kačátkem totéž, co říkal teď nedávno náš pán prezi dent? Ať každý táhne tam, kde má svoje kořeny? Ale kurnikšopa, to snad ne.
P.S.: No a teď jsem se právě zařadil po bok jisté matky, která před časem někde na e-miminu řešila, že text písničky „Nepudu domu, byl bych doma bit“ jí přijde násilný, nevýchovný a pro malé děti nevhodný.
