Ze školních let si z předmětu, který se jmenoval občanská nauka a později základy společenských věd (ZSV), nepamatuju moc. Tedy, nevím, co přesně jsme tam probírali, prostě se ty věci zařadily k jakémusi „obecnému povědomí“ a tak by to asi mělo být. Proč by si měl člověk pamatovat konkrétní hodiny… Kupodivu si ale vzpomínám, jak jsme se bavili o tom, co je demise a že demise ministra se týká jen ministra, zatímco když podá demisi premiér, je to současně konec celé vlády.
A hele – prý není.
Představuju si, jak se ve škole teď žáci ptají oblíbeného občankáře „Tak jak to je?“ a on chudák buď musí mlžit, nebo natvrdo říct, že prezident neposlouchá ústavu, nebo cokoliv jiného – ale každopádně mi připadá, že vysvětlovat ústavní veletoče musí být role nezáviděníhodná a člověk si dává pozor, aby se nedostal do pozice, kdy něco hodnotí a někdo ho za to bude hodnotit.
Zlatá fyzika.
Když přijde dotaz „pane učiteli, prý se zjistilo, že je to jinak…“, tak pokud je to pravda, můžu říct „Máte pravdu, je to paráda, podařilo se nám zjistit, že svět funguje jinak, než jsme si mysleli.“ Protože když se u nás ve fyzice zjistí, že nějaký zákon neplatí, znamená to posun vpřed a je to důvod k radosti.
Jenže, kdo může mít radost z porušení ústavních zvyklostí?
